Naše šumperská prodejna se skoro 2 roky pyšnila nádherným exemplářem Arowany Gold. Tuto rybu jsme zakoupili ve velikosti asi 18 cm a chovali jsme ji v 800 l nádrži spolu s chovnou skupinou 3 kusů Potamotrygon motoro. Nádrž byla vybavena velkokapacitním přepadovým filtrem o objemu 100 litrů. Kontinuální výměna voda byla zajištěna z reverzní osmozy . Množství výměny vody jsme regulovali elektromagnetem přes časový spínač takže jsme zpočátku měnili asi 100 l vody denně. Když ryby povyrostly museli jsme intenzitu vody zdvojnásobit, takže jsme měnili kolem 200 litrů vody denně.

Ryby v těchto podmínkách neuvěřitelně prospívaly a rostly. Rejnoci dokonce v přítomnosti arowany několikrát porodily krásná zdravá mláďata.

Problém byl s Arowanou, která nám během roku a půl narostla do velikosti téměř 50 cm a začalo ji být v naší nádrži těsno. Dlouho jsem si nepřipouštěl myšlenku, že se mé zamilované ryby budu muset vzdát, ale časem nebylo zbytí. Přihlásilo se nám mnoho zájemců. Bohužel neobstáli v parametrech chovné nádrže. Rozhodli jsme se totiž, že rybu neprodáme do akvária, které bude mít méně než 2 m na délku a objem alespoň 1000 litrů. Pochopení jsme našli až u majitelky kavárny u Bíleho Psa, paní Valouškové. Té Arowana učarovala a zatoužila po akváriu, které by bylo chloubou a okrasou jejího luxusního podniku. Rychle jsme se dohodli a nechali vyrobit akvárium 250 cm dlouhé, 60 cm široké a 70 cm vysoké. Akvárium disponovalo stejným technickým vybavením jako naše. Tedy velkokapacitním přepadovým filtrem, plynulou výměnou vody z reverzní osmozy, ozonizátorem a dvojicí multifiltrů Ruwal s aktivním uhlím.

Dlouho jsme uvažovali nad vzhledem a osázením nádrže. Můj návrh udělat hygienickou nádrž v „japonském stylu“ prakticky bez rostlin a substrátu se paní Volouškové moc nelíbil. Chtěla hustě osázené krásně zelené akvárium. Dlouho jsem nad jejím požadavkem přemýšlel. Přes svou velikost se arowana na prodejně chovala velmi ukázněně. Většinou se pohybovala v horních vrstvách vodního sloupce a nikdy jsem se nesetkal s tím, že by vytrhávala nebo ničila rostliny.

Přesto jsem výběr rostlin omezil na robustní odolné druhy. Použil jsem Microsorium pteropus, Anubias barteri a Echinodorus Rose. Jako substrát jsem vybral můj oblíbený River Sand, který rostliny pevně kotvil v podloží. Navíc vytvořil dokonalou iluzi říčního dna. Osázené akvárium jsme zarybnili pouze rybami, které se nám nejvíce osvědčili pro odstraňování řasy. Jednalo se o 10 ryb Garra rufa, 12 ks Crossocheilus siamensis a 4 ks glyptoperichtys gibbiceps. Takto nachystanou nádr6 jsme nechali asi 6 týdnů odpočívat. Během této doby se perfektně zajela biologická filtrace a rostliny pevně zakořenily v substrátu.

S blížícím dnem D se ovšem dostavila nervozita. Chytání Arowany jsem konzultoval s několika kamarády z oboru a všichni se shodli v tom, že chytat lekavou 50 cm rybu nebude žádná legrace. Báli jsme se, aby se Arowana nesplašila a neporanila se. Nejpve jsme se ji tedy pokoušeli zahnat do velkého pytle na přepravu ryb o rozměru 100 x 50 cm. Arowana se sice nesplašila, ale do pytle jsme ji nedostali. Ke slovu musel příjít rybářský podběrák. S ním jsme měli rychle úspěch, rybu jsme v něm navíc perfektně znehybnili, umístili do pytle s vodou a nakyslíkovali. Kavárna u Bílého psa je naštěstí v sousedství naší prodejny, takže převoz byl bleskový. Vypuštění proběhlo poměrně hladce a ryba nevypadala ani příliš vystresovaně.

Během dalších dvou dnů jsem ji chodil pravidelně kontrolovat a vše vypadalo v pořádku. Třetí den nastal problém.

Ryba se v síti pochopitelně odřela a zraněná místa se intenzivně zaplísnila. Jednalo se hlavně o ploutve a hmatové fousky na tlamě. Ryba pořád byla vitální, ale nežrala. Poranění jsem zatím nechtěl řešit léčivem. Použil jsem proto listy z tropického mandlovníku – Cattapa terminalis, který se mi již mnohokrát osvědčil. Listy jsem velmi jemně rozdrtil, naplnil s nimi několik silonových pytlíků a umístil je do filtru. Voda dostala intenzivní čajový nádech. Již po dvou dnech bylo vidět, že výluh zabírá. Plíseň se ztratila a zraněné ploutve začaly rychle dorůstat.

Nicméně ryba stále nežrala. Prvních několik dnů jsem se nezneklidňoval a čekal až se ryba z adaptuje. Po 10 dnech se dostavila nervozita. Zkoušeli jsme ji nalákat na neonky, potom na červenou závojnatku, ale nic. Můj kamarád Jožan Petrák, majitel firmy Petra Aqua, mi poradil zvýšit teplotu a tím zrychlit rybě metabolizmus. Upravili jsme tedy teplotu z 26 na 30 stupňů.

Již několik hodin po „zahřátí“ jsem poznal, že jsme na dobré cestě. Ryba se začala hadovitě prohýbat a otvírat tlamu. Tím mi na prodejně vždy naznačovala, že by něco menšího neškodilo. Nachystal jsem ji její oblíbenou svačinu. Několik švábů, cvrčků a larev Potemníka brazilského. K mé nesmírné úlevě Baruška, jak ji paní Valoušková pojmenovala, nezaváhala a hladově se na jídlo vrhla.

Od té doby se v akváriu zabydlela a nesmírně si velký prostor užívala. Konečně se mohla pořádně proplout. Navíc vynikla její neuvěřitelná šikovnost, kdy se dokáže otočit kolem osy doslova na místě nebo proplouvat neuvěřitelně úzkými skulinami. Její chovámí se změnilo v tom, že nyní se často pohybuje i ve spodním prostoru akvária. Často zapluje až mezi rostliny kde vydrží poměrně dlouhou dobu na místě. U nás se tomu vyhýbala patrně proto, že společnost 50 cm rejnoků se jí příliš nezamlouvala. Perfektní ovšem je, že se chová naprosto šetrně k rostlinám, které v její přítomnosti úžasně prospívají. Určitě je to inspirace pro mnohé z akvaristů, kteří touží po hustě zarostlé efektní nádrži s velkými rybami.